Syndrom vyhoření
Slyšeli jste někdy o syndromu vyhoření? Nejspíše ano. Zažili jste jej? Skoro určitě. Všichni míváme dny, kdy se nám nechce do práce, školy, máme špatnou náladu a ztratil se zájem o jakoukoliv aktivitu. Život se stal monotónní a stále jste unavení. Toto zažije skoro každý moderní člověk ve svém životě. Syndrom vyhoření je stav duševního a fyzického vyčerpání, který vznikl pouze na základě Vaší profese a všeho spojeného s ní, ať už jste majitel velké firmy, zubní lékař, či student.
Stress lidí s různými profesemi již dlouho přitahuje poroznost psychologů všude po celém světě. Existuje celá řada profesí, ve kterých zaměstnanec může zažívát pocity vnitřní emocionální devastace, kvůli stálým stykům s novými lidmi. Syndrom vyhoření je reakce organismu, ke které dochází v důsledku dlouhodobého vystavení stresu střední intenzity. Většinou se jedná o stress, který je spojený s prací, nebo jakoukoliv jinou aktivitou, spojenou s těžkou psychickou námahou. Syndrom se projevuje postupnou ztrátou emocionální, fyzické a kognitivní energie, mentální a fyzickou únavou a celkovým snížením pracovního výkonu. Mnohdy se také ztrácí chuť k práci a jsou utlumeny všechny emoce, spojené s ní, ať už je to radost z vykonaného, nebo i smutek ze zbylých úkolů, které je potřeba udělat. Jedná se o obranný mechanismus psychiky, který rovnoměrně rozděluje zbylou energii organismu, pro jeho bezchybnou funkci. Pokud je člověk unavený, ale potřebuje dodělat svou práci, energie organismu se bude nadměrně vyčerpávat a tím se nakonec vystaví stressu. To má však negativní dopad nejenom na samotného člověka, vystavenému tomuto jevu, ale také na jeho okolí. Člověk se začíná cítít nepohodlně ve své práci, rodině, či svém kruhu přátel a začíná hledat faktory, které k tomu napomáhají. Neuvědomuje si v té chvíli však to, že hlavním zdrojem je on sám a měl by začít pátrání po kořenech svých problémů od samotného sebe. Lidé postížení syndormem vyhoření mají zpravidla psychické poruchy a projevy sociální dysfunkce. Také mají stále chronickou únavu, poruchu paměti a pozornosti, poruchy spánku a časté změny nálad. Fyzické příznaky jsou bolesti hlavy, problémy se zažíváním a kardiovaskulární poruchy. Vývoj syndromu vyhoření má tři stupňě. V prvním z nich se u člověka objevuje lehké tlumení emocí, jako například radost z vykonané práce a nadšení do ní. Emoce se následně začínají tlumit i v případech, kdy práce s tim nemá nic společného. Člověk poté mívá problémy se spánkem, hůř se mu usíná a vstává zpravidla brzo. Přestává kontrolovat své city a všechen hněv může vypustit na lidech v jeho okolí. Ve druhé stádii vývoje se zvyšuje pocit úzkosti. Emoce se stále tlumí víc a víc. Člověk se stává asociálním, nemá chuť se s nikým bavit a nikoho vidět. Z fyzické stránky se začíná oslabovat imunita. Vzniká náchylnost k virovým onemocnením. Problémy se spánkem se stále zhoršují. Poslední třetí úroveň vývoje již přináší absolutní nezájem o práci, stále je člověk asociální a lidi ho nyní spíše frustrují a štvou, než naopak. Člověk začíná zažívat deprese, stress a podobné duševní poruchy.